Po nějaké chvíli přišli se k našemu stánku podívati všichni ostatní sodovkáři, protože těžko mohli pochopiti, jak to, že se u nás prodalo tolik sodovek a že je tu zástup, zatím co oni nemohou hnout s prodejem. Přišli si hlavě zkontrolovat, jestli neprodáváme pod stanovenou cenu, protože to považovali za jediné vysvětlení návalu, jenž byl u našeho stánku. Když viděli, že nikoliv, tož reptali - a i škaredě.

"Čert nejde nikdy na malou hromadu....Takoví milionáři a kdekdo se k nim cpe o trošku žbryndy..." Někteří si poručili sami sodovku u nás, aby si zjistili, co je na ní lepší nežli u nich. A usoudili, že opravdu je lepší. Byla.

Toho dne jsme vyprodali všech pět tisíc sodovek, co jsme měli láhví, a ještě jsme si potom museli vypůjčiti od Králíka, hradišťského sodovkáře, dalších šest set červených sodovek malinových, které ale nebyly tak dobré jako naše.

A teď si určitě říkáte, že to ti lidé museli poznat, že to není limonáda od Baťů. Ano, ale malý Jan vám vysvětlí, jak to dělali.

Tož to se muselo dávat takovým těm lidem, kteří přišli, jenom aby se napili něčeho, ne aby si pochutnali. To jsme i my, děti, znaly, jak se takoví lidé rozeznávají. Když přišel chlapec s děvčetem, tož děvče dostalo lepší, naši, a chlapec Králíkovu. Když chtěl něco namítat, tož jej děvče přesvědčilo, že to je velice dobrá sodovka a že on je jenom mlsný a vybíravý, že mu není recht. A chlapík byl raději potichu. Prosím vás, kdo by se hádal s děvčetem?"